Nejmladší pilot o prvním mistrovství vrtulníků

Jarda Holub: Začalo to jednoho nudného dne ve škole. Měli jsme předmět ekonomiku, která mě moc nebavila. Tak jsem brouzdal přes mobil na facebooku, když jsem najednou našel odkaz na helisport.cz, kde jsem se dočetl, že se bude pořádat 1. Mistrovství České republiky ve vrtulníkovém létání. Vedle mě seděl můj dobrý kamarád a spolužák, Lukáš který taky létal vrtulníky a říkal jsem mu, že jestli se přihlásíme, ale jeho odpověď byla: "Co my dva tam budeme dělat, roznášet kávu ?" a já mu na to řekl že ne, že budeme soutěžit a v tu chvílí se ozval hlasitý smích. Tak jsem si řekl, že asi má pravdu, co já bych tam dělal, že je to pro piloty, co mají něco nalétaného.

Když jsem přijel domů tak mi to nedalo a znovu jsem našel stránky a všechno jsem si znovu v klidu přečetl, když jsem se dočetl, že existuje i kategorie JUNIOR pro piloty s menším náletem než 250 hodin. Našel jsem si i kontakt na hlavního organizátora, měl jsem na něj pár otázek, když skončil náš rozhovor tak jsem měl jasno. MUSÍM SE ZŮČASTNIT !!!! Druhý den jsem jel na letiště, kde jsem šel za svým dobrým kamarádem Vláďou Chejnovským, kterému jsem všechno řekl a poprosil jsem ho jestli by mi dělal co-pilota. Nejdřív na mě koukal, jestli jsem se nezbláznil, že po něm chci aby visel z vrtulníku a strefoval se do sudu, ale potom mi na to naštěstí kývl, že se mnou do toho půjde. A bylo to, přihlásili jsme se. Do závodu nám zbývaly dva měsíce, ale protože jsem musel nejdříve odmaturovat tak jsme začali trénovat asi 3 týdny před závody. Rychle jsme si vytvořili provizorní trať na trénink. Trénovali jsme dvakrát až třikrát týdně, vždy přibližně na hodinu a takhle to šlo až do odletu na závody

Dne 25.6.2015 jsme se sešli na našem letišti v 7 hodin vše jsem naložili do vrtulníku a letěli směr letiště Podhořany. Když jsme letěli dostaly jsem s kolegou hlad, tak jsme se po cestě stavili v KFC, najedli jsme se a pokračovali směr Podhořany. Po příletu na letiště nás přivítal Eda Malina - hlavní organizátor a jeho tým, bez kterých by to nebylo možné uspořádat. Toho dne jsme se ubytovali a seznámili s lidmi z letiště v Podhořanech, byla tam dost dobrá parta lidí. Večer jsme trochu popili a pokecali.

Druhý den jsme ráno vytáhli vrtulníky z hangáru a šli jsme trénovat. Trénovaly jsme celý den co to šlo. Někteří nám říkali, ať to nepřeháníme, že jde hlavně o to si to užít a pobavit se, že jde hlavně o zábavu, ale v duchu jsem si říkal, že i tu zábavu můžeme vyhrát. Večer se šlo zase do letištního baru, ale já jsem šel brzo spát, protože ráno měl nastat den "D" a chtěl jsem být odpočatý.

Ráno nastal "den D", nervozita a napětí stoupalo. První soutěžní disciplína byla navigace. Šli jsem se připravit a vše si uspořádat do vrtulníku, když přišel náš čas. Přelétávám na startovní čáru, kde dostáváme obálku s instrukcemi a mapou máme 5 min na zakreslení dvou otočných bodu a na to abychom se zorientovali v mapě. Máme 4:40 na stopkách a v 5:00 máme startovat, říkám Vláďovi odpočítávej mi to, já se připravil a jak mi řekl 59 tak jsem vystartoval. První otočný bod jsme našli pohodě dále jsme letěli do vyhledávací zóny, kde jsme nenašli asi 3 znaky, tak jsme letěli dál, když jsme letěli směrem na třetí otoční bod, který jsme si měli sami zakreslit podle souřadnic, tak jsme se blížili k CTR Pardubice a říkám Vláďovi, že tam jsme asi letět neměli že bude průser, když narušíme CTR Pardubic, tak jsme rozhodli, že poletíme směr letiště a radši ztratíme pár bodů než aby jsme něco narušili a byl problém. Jinak zbytek navigace se nám asi povedl i kuželku do psí boudy jsme dali rychle.

Po přistání jsme zjistili že jsme špatně přiložili pravítko na navigaci a byli jsme o 50 km jinde :D ale to se holt stává.

Druhou disciplínou bylo přesnost visení o který nemam asi co napsat jedině to, že se nám z českých posádek povedla nejlíp a taky mě baví ze všeho nejvíc.

Třetí disciplína bylo vedení fendru, kde se nám nepovedl závěr a fendr jsme pustili vedle sudu. Fendr se nám trochu rozhoupal a tak ho můj co-pilot nechal dvakrát zhoupnout nad sudem a když si myslel, že tam je tak ho pustil, ale bohužel fendr spadnul na hranu sudu a vypadl vedle. Byla to naše chyba. Já jsem do něj celou dobu hustil, že to musí být co nejrychleji a proto jsme to uspěchali, ale nemám mu to za zlé já bych 100% udělal to samé.

Poslední disciplína byl slalom, který byl celkem dobrý, až na závěr, kdy jsme měli postavit kýbl na stůl, to musíme ještě zrychlit. Tato disciplína byla poslední a proto jsme už jenom čekali na vyhlášení.

Když přišlo na vyhlášení, tak jsem byly velice napnutí.
Začalo se vyhlašovat od 3. místa a když přišlo na vyhlášení třetího místa který získal Aleš Navrátil, tak jsem si myslel, že můžeme být 2. nebo pak už jenom 4. a níž. Na 1. místo jsem vůbec nepomýšlel. Poté se vyhlašovalo 2. místo. Když řekli, že na druhém místě skončil Marek Vašťák, tak mi bylo jasné, že jsme 4. nebo níž. Usoudil jsem to podle toho, že pokaždé, když jsem se některé posádky zeptal jak dopadli v navigaci, tak nám říkali, že našli všechno a vše zalítli v pořádku na čas na rozdíl od nás a my jsme ještě k tomu zahodili fendr mimo sud. Už jsem v 1. místo zkrátka vůbec nedoufal a byl jsem trochu zklamaný. Říkal jsem si, že by bylo velice pěkné z 1. Mistrovství České republiky si přivést pohár za 1. místo. Podíval jsem se na mého co-pilota Vláďu a říkal jsem mu, že je to jedno že se nedá nic dělat. Čekali jsme kdo teda bude na 1. místě.

Začali vyhlašovat 1. místo. Když se ozvalo že 1.místo v kategorii junior vyhrál Jaroslav Holub a Vladimír Chejnovský tak v prvním okamžiku, v první sekundě jsem si řekl v duchů, že pohár nebude, ale potom mi došlo, že to jsme MY, ŘEKLI NAŠE JMÉNA, MY JSME VÍTĚZOVÉ V KATEGORII JUNIOR A VEZEME SI DOMŮ POHÁR !!! Byl jsem hrozně, ale hrozně šťastní a moje myšlenka byla ,,já v 19 letech si povezu domů z 1. Mistrovství České republiky ve vrtulníkovém létání 1. místo v juniorech a zároveň jsem byl i nejmladší účastník. Bylo to prostě nepopsatelné a doufám, že se nám to ještě někdy podaří.

Ráno po party, když se tak nějak všichni vyhrabali z postelí, tak za mnou přišel Eda a říká mi jestli nechci jet do Polska na mistrovství světa. Tak jsem řekl, že velice rád pojedu a teď se připravujeme na 12.8. kdy máme odjezd do Polska tak nám držte pálce :)

Tímto bych chtěl poděkovat Edovi Malinovi, bez kterého by se to neuskutečnilo a také všem rozhodčím a pomocníkům patří veliké dík a největší poděkování patří mému co-pilotovi Vláďovi Chejnovskému a mému instruktorovi Vláďovi Kačerovskému, který mě naučil a ukázal mi jak se má správně lítat.

Jarda Holub

Naši partneři

Kontakt

Vrtulníkům rozumíme.

TEAM HELISPORT
Ing. Eduard Malina
Telefon: +420 774 338 273
Email: eduard@helisport.cz

Sledujte nás na:

Poslední komentáře

Bez komentářů.

Z fotogalerie

Malina Vencl
Prima helisport
jde se lítat
Back to Top